Úplné pojednání o starých rodech svobodných sedláků napříč dějinami Království českého

Historie svobodství v Kozmicích u Chýnova

Ves Kozmice leží na Táborsku, 4 km východně od Chýnova, na stráni svažující se k jihu, v půvabné krajině. Mezi její pamětihodnosti patří kaple z 19. století, boží muka a křížový kámen, patrně z napoleonských válek1). Prvně je ves zmiňována v druhé polovině 14. století v souvislosti se směnou pozemků a několika odkazy platů zdejších úročníků církevním institucím2). Ve vsi bylo sídlo pečetitele stížného listu proti upálení mistra Jana Husa Hona z Kozmic3). Osada ale – jak bývalo běžné – náležela několika majitelům. Část patřila již od 14. století k rožmberskému Choustníku, později k Radenínu. Roku 1465 odkázal mistr Jan Borotín plat z několika dvorů pražské univerzitní koleji4). Část vsi si pak vyprosil jako odúmrť po Borotínovi Jan Malovec k Chýnovu. Ještě roku 1618 zde měla univerzita pět poddaných. Ti byli stejně jako jejich sousedé těžce poškozeni trestnou výpravou císařského generála Dampierra5). V roce 1654 byli v chýnovské části dva nově osedlí a jeden grunt pustý, v radenínské části pět osedlých a dva na živnosti zkažení6). Roku 1850 se Kozmice staly samostatnou politickou obcí s osadami Hroby, Nuzbely a Hamr. Dnes spadá ves pod obec Radenín a je zde 58 domů.

V Kozmicích byl rovněž svobodnický dvůr. Není záměrem tohoto příspěvku podrobně nastínit problematiku této specifické skupiny obyvatelstva, přímých poddaných krále7). Je všeobecně známo, že jejich největší počet byl v někdejším Bechyňském kraji, přilehlém Podblanicku a v Čáslavském kraji. Původ svobodství je podle jedné hypotézy v rozdrobených šlechtických statcích8). Ale ani vznik nižší šlechty nebyl dosud spolehlivě osvětlen. Hranice mezi oběma skupinami nebyla zdá se vždy zcela jasná. V soupisu svobodníků z roku 1550 se občas objevuje poznámka „dělá se zemanem“9). Řada větví svobodnických rodů z kraje, jako byli Jenšíkové, Lhotkové ze Smyslova, Holejšovští a Mazaní ze Slavětína, Jeníkové z Bratřic a Rašovcové, byla v témže století obdařena erbem a jejich potomci se vyskytují v řadách rytířstva10).

První zmínky o kozmických svobodnících se objevují v polovině 16. století v souvislosti s jejich sousedy ze Dvorců/Dvorce, nyní Lejčkova. Vztahy mezi nimi nejsou ze zápisů v zemských deskách vždy zcela jasné; patrně kozmičtí svobodníci byli příbuzní dvoreckých svobodníků Lejčků11). Roku 1544 v pátek po sv. Divišovi „Anna ze vsi Dvorce dvůr svobodný v Kozmicích (…) s lukami, lesy, potoky a rybníky, což držela spolu s někdy Kateřinou od mnoha let, sobě a dětem svým, též dětem nadepsané někdy Kateřiny, s níž je měla od mnoha let v držení, vložila do desek zemských.“ 12) Ale o rok později se objevuje Mikuláš dědiník z Kozmic na místě nezletilých Jana a Jiříka Lejčků a nárokoval si spolu s Alžbětou z Kozmic Kateřininu polovinu. Mikuláš byl snad Kateřininým zetěm, tomu ale zase odporují další údaje, takže jsme stěží schopni postihnout skutečné rodinné vztahy13). Anna měla být manželkou již nežijícího Jana Lejčka, s nímž uzavřela sňatek asi roku 1519, zatímco Kateřina byla ženou Ondřeje Lejčka, o němž zmínka později. Brzy totiž vznikly spory.

Roku 1547 je doložen první půhon před zemský soud: „Alžběta dědinice, pozůstalá vdova po někdy Jiříkovi jinak Jírovi ze vsi Kozmic pohání Vondřeje Lejčku ze Dvorce, aby položil listy a spra(vedlnos)ti všecky, kteréž jest táž Alžběta dala k věrné ruce k schování Janovi Volbramovi ze Štěkře, kteréž to listy a spra(vedlnosti) on Vondřej Lejčko jest jméne(m) nadepsané Alžběty vymluvil na dotčené(m) Janovi Volbramovi a k sobě přijal, že těch všech listů a spra(vedlností) ona Alžběta potřebuje proti dotče(nému) slovo od slova k svědomí pokuty“ 14). Jan Brandlínský Olbram ze Štěkře byl rožmberský hejtman na hradě Choustníku, tedy správce poloviny Kozmic, a Alžběta a Jíra byli podle všeho svobodníci původem15). Jinak nic bližšího o sporu zjistit nemůžeme.

V soupisu svobodníků z roku 1550 je Mikuláš uveden jako držitel kozmického dvora16). Roku 1557 pohnali Mikuláše před zemský soud již asi plnoletý Jan Lejčko se sestrami Kateřinou, Alžbětou a Dorotou, že „on Mikuláš po smrti Anny ze vsi Dvorce vkročil a se uvázal v dědictví jich (…) v Kozmicích dvuor poplužní s poplužím (…) vše což jest dotčená Anna ze Dvorce (…) sama měla a držela a po shoření desk zase ve dcky zemské vložila“. Žalující strana tvrdila, že má na dědictví „právo a spravedlnost lepší nežli on Mikuláš“. Byly proto určeny tři termíny, ve kterých se mělo soudní stání konat17). A konečně v roce 1561 pohnal opět Jan Lejčko se sestrami „ze škod, outrat a náklad Mikuláše z Kozmic ze třicíti kop g., a to po nálezu (…) na plném soudu zemském větším učiněném“. A vedle téhož obeslání uznal soud po Mikulášově odporu, že sourozencům náleží částka patnácti kop 26 grošů18).

Nakonec roku 1568, v pátek po svatém Stanislavu (14.5.) Jan Lejčko kozmický dvůr se vším příslušenstvím Mikulášovi prodal za 140 kop grošů pražských19). A v držbě Mikulášových potomků zůstaly Kozmice po více než sto let. Přízvisko dědiník – v 16. století převažující označení pro svobodníka – se stalo jejich příjmím, často pak komoleným na Dětník nebo Dědník. Roku 1603 seděl na dvoře Jakub, který měl po roce 1615 v následujících pěti letech dát 7 kop grošů míšeňských (jako většina svobodníků z kraje) do sbírky vypsané generálním sněmem Koruny české20). O pět let později náležel dvůr Mikulášovi Dědiníkovi. Jeho synem byl patrně Jan, o kterém je dochováno více informací. Jeho (zjevně druhá) manželka se jmenovala Alžběta. V chýnovské matrice je zapsáno narození jejich dcer Judyty (1641) a Evy (1647). Kmotry při křtu byli úředník z Hrobů, měšťan a pozdější nájemce „rathauzu“ z Chýnova a Mariána Průchová z Kozmic21). Roku 1651 sepsal Jan obyvatele svého dvora pro konskripci lidu podle víry. Všichni byli katolíci: Jan (42 let), Alžběta (30), šestnáctiletý bratr Jan (!), děti Anyška (17), Judyta (5), Samuel (4) a starší podruzi Matěj s Kateřinou22). Podle berní ruly měl Dědiníkův dvůr 30 strychů polností, z nichž se 9 osévalo na zimu a 9 na jaře. Chovali se 3 voli, 4 krávy, 9 jalovic, 10 ovcí, 8 sviní. Ke dvoru patřilo 6 strychů porostlin, méně než 2 strychy lesa a rybník na dvě kopy násady23). Svobodství tak nemělo zdaleka největší výměru ve vsi, kde měli 3 sedláci 60 strychů, a další na živnosti zkažení 60, dva 40 a jeden 36 strychů. Dědiníkův dvůr byl pro berní účely počítán pouze za čtvrtinu svobodného dvora24).

Roku 1649 se odehrála zajímavá příhoda, v níž nepřímo figuroval i Jan Dědiník. Radenínský hofmistr „jel sám jediný k tomu dědiníkovi, aby mu spravil ňákou karabinu, tu na cestě uhlídá sedláka s ručnicí… a chtěl aby mu tu ručnici dal… sedlák nemeškal a praští k němu z ručnice a tento z jeho pistole, upadl hned s koně dolů a sedlák maličko poodešel i padl taky a umřel a tak tu oba na místě zůstali“ 25). Dodejme, že hofmistr se jmenoval Arnošt Heyfelder z Heyfeldu a byl vychovatelem Heřmana Černína za Chudenic26). Z výše citovaného tak plyne, že Jan Dědiník byl gramotný, měl vlastní pečeť a vyznal se v puškách.

Je známo, že svobodníci uzavírali sňatky rovnorodé, převážně v rámci svobodnictva. Janova dcera Judyta se provdala za svobodníka Matěje Bouslava (Bohuslava?) z Lomné. Jediný syn Samuel Dědiník se 19. ledna 1676 oženil s ovdovělou Dorotou Helenou, dcerou někdejšího chýnovského důchodního a dvojnásobného měšťana s erbem Daniela Švehly27). Svědky při sňatku byli Václav Lejčko, důchodní chýnovský Matyáš Pumrle, Václav Suchánek a Katrle, hofmistryně paní Malovcové28). Jan při té příležitosti synovi postoupil polovinu dvora, ale neučinil o tom žádný zápis před staršími a fiskálním úřadem. Jenže Samuel zemřel roku 1680 v čase velké morové epidemie. Zanechal po sobě děti Františka a Anýžku. Vdova Dorota se brzy vdala za vojáka Jana Teuffelsbergera a o hospodaření na kozmickém gruntě neměla zájem. A tak „věkem sešlý“ Jan Dědiník nechal 8. května 1682 u přítomnosti svobodnických starších Václava Babčického na Lejčkově a Šimona Radimirského z Lomné sepsat trhovou smlouvu, jíž dvůr se vším příslušenstvím prodal Václavovi Záchodskému z Hrachovic (Dolních či Horních) za sumu 420 zlatých rýnských29). Z jedné poloviny sumy, přináležející Janovi za jeho polovinu dvora, měl tento vyplatit svého bratra Jana mladšího. Z druhé poloviny částky, tj. 210 zlatých, mělo být vyplaceno 20 kop grošů míšeňských Judytě Bohuslavové jako její věno, dále blíže neurčená částka vdově Dorotě a 161 zl. 55 krejcarů sirotkům, kteroužto částku jim na svém táborském domě pojistila bába Anýžka Švehlová Nogrellová. Že došlo k uhrazení tržní sumy i věna, ztvrdili kvitancemi jak Jan Dědiník, tak Matěj Bohuslav, a to roku 168530).

Není známo, kde Jan Dědiník dožil. Jeho vnuky měla snad v péči bába v Táboře. Matka Dorota o ně buďto ztratila zájem a odešla s mužem k vojsku, nebo zemřela. Po smrti báby Anýžky Nogrellové roku 1692 se řešilo, kdo se sirotků Dědiníkových ujme. Patrně zůstali v Táboře. Fiskální úřad jako nejvyšší instance svobodnické správy hájil jejich nárok jak na dlužnou dědickou částku, tak na peníze z prodeje domu31). Zatímco Františkova stopa se ztrácí, Anýžka se provdala za táborského měšťana Václava Zelenku a zemřela roku 1729.

Kozmický svobodnický dvůr patřil pod některého z krajských svobodnických starších, respektive náležel do některé krajské čtvrti. Ty zmiňuje fiskální instrukce z roku 1702, ale již roku 1683 je zaznamenáno, že svobodníci tří čtvrtí Bechyňského kraje byli povinni při opevňování Tábora v době tureckého nebezpečí sloužit dva dny s povozy a 8 dní pěší robotou32). Později je doložena příslušnost Kozmic do třetí krajské čtvrti, tedy kupodivu do jiného administrativního celku, než nejbližší svobodnické enklávy Lejčkov a Choustník.

Václav Záchodský byl svobodník zámožný33). Měl nejen dosti peněz na hotovosti (snad z prodeje hospodářství v Hrachovicích), ale držel i svobodný grunt zvaný světelský v Bendově Záhoří u Mladé Vožice. Ten náležel jeho nejstaršímu synu Jiříkovi Záchodskému. Po jeho předčasné smrti provdal Václav svou ovdovělou snachu Dorotu za Matěje, syna svobodníka a ševce Václava Babčického. Zachovala svatební smlouva z prosince 1698. Světelský grunt měl být zapsán z poloviny třem sirotkům a nastávající manželce, na druhé polovině měl být Matěj přijat za plnomocného hospodáře34).

Jak to už bývá nejen v jižních Čechách běžné, byla rodina nového majitele svobodnického dvora v Kozmicích nazývána jménem starého hospodáře. Václav Záchodský alias Dědiník zemřel před rokem 1708. Tehdy zemřela ve vsi Krtově jeho vdova Magdaléna „žádajíc v chrámu Páně hrobským být pochována u malého oltáře sv. Václava vedle svého nebožtíka manžela Václava Dětníka, někdy souseda ve vsi Kozmice, dobrodince tého(ž) kostela dávajíc spolu anticipando na malování oltáře sv. Václava 30 zl., věku svého Mandalena okolo 83, opatřena byla všemi svátosti“ 35). Vedle Jiříka měli Václav s Magdalenou syny Mikuláše a Jakuba a dceru Kateřinu. Mikuláš zemřel roku 1714, „věku svého okolo 35 opatřen svátostí i poslední(m) pomazání(m)“ 36). O posledním svobodnickém držiteli kozmického hospodářství – Jakubovi – je dochováno poněkud více zpráv.

Jakub Filip Dědiník se narodil někdy před rokem 1682. Z manželství s jakousi Annou se narodily děti František (1704), Josef Gabriel (1705), Anna (1706), Václav Michael (1707), Jan (1709), Maria Kateřina (1710), Alžběta (1712), Lidmila a Rosina (1714) a Antonín (1715). Kmotry potomků byli členové rodin úředníků z Radenína (Svobodové, Münckové) a Hrob (Preyschoxtová) a „urozený pan“ Leopold Novák, starší svobodník z Dvorce Lejčkova37).

Podle fase nového (později tereziánského) katastru, připravovaného od roku 1714, měl Jakub oproti předchozí role kolem padesáti strychů orných polí38). Dochovaly se i názvy 25 polních tratí i s výměrou, později i názvy šesti strychů luk. Podle sumární edice téhož katastru jsou ve fasi svobodníků uvedeny u Kozmic dva mlýny o dvou kolech, čtyřech stoupách a jedné pile na nestálé vodě39). Protože máme zmíněné mlýny doloženy až ve vizitaci z roku 1734, předpokládejme, že Dědiník mlýny v druhé dekádě 18. století ještě nedržel, ale ne se stoprocentní jistotou. Sám Jakub Dědiník byl jako nezaujatý svědek přizván spolu s lažanským rychtářem k revizitaci daňového přiznání do Pořína v roce 171740).

Jelikož Václav Záchodský alias Dědiník zemřel bez závěti, bylo kozmické svobodství rozděleno rovným dílem mezi dědice. Jakub se se všemi nápadníky vyrovnal, což bylo kvitováno až 17. června 1719. Nápadníci byli tito: Josef Světelský (syn bratra Jiřího), Karel Vančura (manžel zesnulé sestry Kateřiny) a jakýsi Jakub Neruda se sestrami Marií a Dorotou41).

Jakub Dědiník potřeboval investovat, snad do koupě zmíněných mlýnů. Jednalo se o mlýn Zapetrovský přímo v Kozmicích a severněji ležící mlýn Kredle. A tak si na jaře 1720 vypůjčil od manželky radenínského důchodního Veroniky Doroty Krotké vysokou částku 1 000 zlatých rýnských na obyčejný úrok 6 procent. Za případné nezaplacení ručil svým statkem. Obligaci stvrdili svědkové Mařena Bednářka, Jan Zdeborský, Matouš Křemen, Jiřík Krejčí, rytíř Jan Hendrich Sobětický a komorní prokurátor Malanotte42). Za dva roky si ale vypůjčil – aniž by předchozí půjčku splatil – „k důležité potřebě“ dalších 1 000 zlatých od rytíře Heřmana Kelbla z Geisinku a Löwengrünu, za kteroužto sumu, jíž měl odvádět v půlročních splátkách, opět ručil svým majetkem43).

Jakubova žena Anna zemřela roku 1721 ve věku 42 let. Svůj majetek Jakub nezachránil. 12. července 1724 uzavřel trhovou smlouvu s bývalým radenínským důchodním Johanem Münckem, jíž mu prodal všechen svůj majetek. Ten sestával ze znovu vystavěného gruntu (nejasná zmínka) s vinopalnou, kotlem a kloboukem (doklad, že si svobodníci nárokovali dominikální várečné právo), velké štěpnice, dvou mlýnů o jednom složení, s pilou vynacházející se při jednom z nich, šesti rybníčků, polí a lesa. Předal kupujícímu pár koní, pár volů, jednu krávu, tři plemenice, jednoho malého vepře, dvacet bahnic a deset letošníků, dva vozy kovaný, dva pluhy, dvoje brány s železnými hřeby a třema řetězy, „se statnýma na obzvláštním rejstříku poznamenanýma hospodářskýma potřebami, též k zasetí polí 30 strychů žita, 3 strychy pšenice, 10 strychů ječmene, 4 strychy hrachu, 15 strychů ovsa, dva věrtele lněného semene, dva věrtele semence, též sena z otav a slámu“. Kupní cena byla 3 800 zlatých, jež mohla být snížena, pokud by grunt v dalších dvou letech nevynášel tolik, kolik bylo slíbeno. 1 100 zlatých musel kupující odvést Dorotě Krotké, o dluhu vůči Kelblovi se ve smlouvě mluví poněkud nejasně, pokud vůbec. Johan Münck a manželka Žofie Jakubovi slíbili, co si vymínil, a sice „jemu a jeho malej dcerušce v tej malej světničce svobodný beze vší překážky až do smrti jeho byt zanechali, jednu krávu na jejich vlastní přechovati, ze štěpnice každého roku, kdežby ouroda byla, jeden věrtel míšeňských jablek, dva věrtele měkkých jablek a věrtel hrušek dávati“ 44). Věru neslavný konec královského svobodníka. V matrice není zaznamenáno úmrtí žádného z deseti Jakubových dětí, kromě Josefa (1719). Snad někteří byli tehdy ve službě, ale spíše skutečně zemřeli. Sám Jakub zemřel nedlouho poté, 30. května 172645). Příjmení Dědiník se ale vyskytuje v knihách svobodnických ještě v druhé polovině 18. století.

Münckovi hospodářství dlouho nepodrželi. V prosinci 1728 je celé odprodali radenínské vrchnosti, hraběnce Marii Terezii Desfoursové rozené Sporckové za cenu 5 600 rýnských zlatých. Cena byla snížena o náklady kupujícího (100 zl.), nezplacenou sumu Krotké (1 000 zl.) a částku náležející Dědiníkovým dědicům (500 zl.). Po dobu nejdéle jednoho roku měli prodávající k dispozici své obydlí. Smlouva byla intabulována do svobodnických knih 14. ledna 1729 a doplněna obvyklým povolením s odkazem na pravidla při přechodu svobodnického majetku osobě vyššího stavu. Ty měly o svobodnické statky vklíněné do svých dominií zpravidla zájem. Ve smlouvě se hovoří o nové budově a čeledníku, jinde o dvou chalupách po dvou místnostech, snad je zde míněno totéž. Součástí německého kontraktu je inventář ještě podrobnější, než byla smlouva z roku 1724. Vyjmenováno je veškeré nářadí a cennější zařízení při dvoře i mlýnech. Jmenována je vinopalna, pazderna a některé rybníky (Nadejmáček, Vohrádka)46).

Kozmické svobodství zůstalo v majetku radenínské vrchnosti. Ta ale musela respektovat povinnosti s tím spojené, předně odvádět berni, protože svobodnická půda byla tereziánským katastrem považována za rustikál47). V roce 1789 je jako jeho držitelka uváděna hraběnka Marie Terezie Krakovská z Kolovrat48). Tehdy byl dvůr zapsaný již v zemských deskách, v knihách svobodnických jakékoliv zápisy chybí. Usedlost nesla číslo popisné 7. Podle plánů stabilního katastru tvořila dvůr dlouhá kamenná budova jižně od statku čp. 6. Na prostorném dvoře stálo dřevěné stavení a jižně od něj kamenný objekt49). Jihozápadně od dvora stály dřevěná stodola a špýchar. Samozřejmě není jasné, jak vypadal celý komplex za Dědiníků a Záchodských. V druhé polovině 19. století ve dvoře žil panský lesní a nejméně jedna rodina nájemníků50). Roku 1874 údajně hlavní stavení vyhořelo (stejně jako několik okolních usedlostí), nebylo obnoveno a časem zaniklo51). V pozemkové knize bylo označeno jako fořtovna; lesníci zde žili i po požáru, patrně v někdejším domku deputátníků, který dostal současné čp. 55, než byla zřízena nová lesovna. Na místě spáleniště je zbytek sklípku. Lidská paměť není dokonalá, a tak se traduje domněnka, že jakýsi majitel prodal dvůr vrchnosti až po požáru, a pak se odstěhoval do Ameriky. Místo, kde stál dvůr, se dnes nazývá Brodidlo, podle potůčkem napájené louže, ve které se plavila domácí drůbež52). Tolik kronika a sdělení místních. Bývalá „svobodnická živnost“ tak dodnes zcela neupadla v zapomnění.

Kozmice 7
Kozmice na plánu stabilního katastru z roku 1829. Svobodnická usedlost čp. 7 se nachází vlevo.


Kozmice, donedávna obývané stavení čp. 55, patřící původně k svobodnické usedlosti.

Napsal: Karel Vošta

Poznámky a zdroje
1) Cikhart, Roman: Táborsko: Popis přírodní, historický a národopisný: 4. historický místopis. Tábor 1922, s. 44.
2) Tamtéž, s. 43-44.
3) Pokud tento nepocházel z Kozmic u Benešova. Huml, Václav: Ke studiu sídel nižší šlechty na Táborsku a Vltavotýnsku. Sborník historický 29, 1982, s. 45, mapa 1 a 3.
4) Emler, Josef (ed.): Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae anno MDXLI igne consumptarum. Pragae 1882, s. 332 a 363.
5) Cikhart, c. d., s. 44.
6) Národní archiv Praha (dále NA), Berní rula, inv. č. 3, sign BR 3, fol. 377v-378r.
7) Z mála syntetických prací je to pro období do Bílé hory publikace Müller, Václav: Svobodníci: pokus o monografii ze sociálních dějin čes. 15. a 16. století. Praha 1905. Dodnes si podrželo svůj význam dílo Franze X. Twrdého: Pragmatische Geschichte der böhmischen Freysassen. Prag 1804. Dále několik regionálních studií např. od Jaroslava Vaniše a Vlastimila Holejšovského.
8) S odkazem na Augusta Sedláčka Cikhart, Roman: Minulost Táborska. Tábor 1946, s. 18-19.
9) Müller, c. d., příloha VII, s. 110-141.
10) Viz příslušná hesla v Ottově slovníku naučném.
11) K rodinným vazbám rodu Lejčků srov. Vavroušková, Anna (ed.): Desky zemské království českého. Řada I, Kvaterny trhové. Svazek 1, Kvatern trhový běžný černý od léta 1541-1542. Praha 1941, s. 249, č. 284-285.
12) Šlo o dodatečný zápis poté, co zemské desky roku 1541 shořely. NA Praha, Desky zemské, DZV 250, fol. H 1.
13) Viz juxty okolo výše citovaného zápisu.
14) NA Praha, DZM 91, fol. M 15r.
15) Sedláček, August: heslo Brandlínští Olbramové ze Štěkře. Ottův slovník naučný 4, Praha 1891, s. 565.
16) Müller, c. d., s. 129.
17) NA Praha, DZM 69, fol. F 19r.
18) NA Praha, DZM 135, fol. K 24v.
19) NA Praha, DZV 16, fol. G 4.
20) Marat, František: Soupis poplatnictva 14. krajův království Českého z r. 1603. Praha 1898, s. 48; Sedláček, August: Rozvržení sbírek a berní r. 1615 dle uzavření sněmu generálního nejvyššími berníky učiněné. Praha 1869, s. 39.
21) Státní oblastní archiv Třeboň (dále SOA), Sbírka matrik Jihočeského kraje, Farní úřad Chýnov, matrika narozených, oddaných a zemřelých 1610-1686, pag. 78 a 195.
22) „A že tomu tak a nejináče jestto přijímám ke své víře. Na potvrzení toho vlastní rukou jsem podepsal. Datum v Kozmicích 18. dne Junii, léta Páně 1651. L. S. Jan Dědník, m. p.“ Kokošková, Zdena – Sedláčková, Helena – Zahradníková, Magda (edd.): Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Bechyňsko. Praha 1997, s. 283.
23) NA Praha, Berní rula, inv. č. 4, sign. BR 5, fol. 377v-378r.
24) Kalousek, Josef: Soupis svobodníků a jim podobných privilegovaných rolníků v Čechách, r. 1655 vytažený z nejstaršího katastru a sestavený podle krajův a rozličných tříd těch volnějších držitelů pozemků. Archiv český 29, s. 289.
25) Dvorský, František (ed.): Zuzana Černínová z Harasova: Dopisy české šlechtičny z polovice 17. století. Praha 1886, s. 198.
26) Kalista, Zdeněk (ed.): Korespondence Zuzany Černínové z Harasova s jejím synem Humprechtem Janem Černínem z Chudenic. Praha 1941, s. 235, pozn. 1.
27) Vošta, Karel: Písař Daniel Švehla a jeho chýnovský náhrobek. Výběr: Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech, roč. 51, č. 3, 2014, s. 149-157.
28) SOA Třeboň, FÚ Chýnov, matrika NOZ 1610-1686, pag. 916.
29) NA Praha, Knihy svobodnické, KSv 2, fol. B 7.
30) Tamtéž, fol. B 8.
31) Thir, Karel: Staré domy a rodiny táborské I. Tábor 1920, s. 542-543.
32) Slavík, František Augustin: Panství táborské a bývalé poměry jeho poddaných. Tábor 1884, s. 99, pozn. 1.
33) Příjmení vzniklo patrně od Náchoda na táborském panství.
34) NA Praha, KSv 5, fol. T 12-T 13.
35) SOA Třeboň, FÚ Hroby, matrika NOZ 1696-1719, fol. 127r.
36) Tamtéž, fol. 130v.
37) SOA Třeboň, FÚ Hroby, matrika NOZ 1696-1719, příslušné zápisy.
38) NA Praha, Tereziánský katastr, inv. č. 3011, karton 876.
39) Chalupa, Aleš a kol. (edd.), Tereziánský katastr český, sv. 2, Rustikál (kraje K-Ž). Praha 1966, s. 360-361.
40) Civín, Josef: Z dějin obce Pořína a okolí. S. d., s. 18. Strojopis, uloženo v SOkA Tábor.
41) NA Praha. KSv 7, fol. K 5-6.
42) NA Praha, KSv 7, fol. N 1.
43) NA Praha, KSv 7, fol. V 3-V 4.
44) Český věrtel měl kolem 24 litrů. NA Praha, KSv 7, fol. Z 5-Z 9.
45) SOA Třeboň, FÚ Hroby, index NOZ 1696-1784 (pouze záznam v indexu, list matriky chybí).
46) NA Praha, KSv 9, fol. J 14-J 16.
47) „1 obrigkeitl. Maierhof (Freisassen-Hof, zum 3. Viertel des Kreises gehörig)“. Sommer, Johann Gottfried: Das Königreich Böhmen: Statistisch-topographisch dargestellt. Prag 1842, s. 284.
48) Twrdy, c. d., s. 242.
49) Dostupné online: <http://archivnimapy.cuzk.cz/>.
50) SOA Třeboň, Sbírka matrik Jihočeského kraje, Farní úřad Hroby, matrika narozených 1860-1887, passim.
51) Státní okresní archiv Tábor, Archiv obce Radenín, kronika 1981-1984, s. 45. Kozmická kronika je prý nezvěstná.
52) Tamtéž, s. 46.

© 2018 svobodnici.cz

Veškerý autorský obsah tohoto webu je právně doložitelným vlastnictvím autora projektu svobodnici.cz a jeho spolupracovníků.
Jakékoli kopírování a šíření bez jejich písemného souhlasu je zakázáno!