Úplné pojednání o starých rodech svobodných sedláků napříč dějinami Království českého

Svobodnický rod Kletečků v Obráticích u Mladé Vožice

Problematice svobodníků, přímých poddaných krále spravovaných od 16. století královským prokurátorem (fiskálním úřadem), nebyla v posledních desetiletích věnována odborná pozornost, odpovídající badatelskému zájmu o tuto specifickou skupinu obyvatelstva feudálních Čech (na Moravě byla situace svobodných rolníků poněkud odlišná). Dosud si podržela svůj význam práce Franze Xavera Twrdého z roku 1804, pro starší období pak publikace Václava Müllera1). Ve fondech Národního archivu se nachází množství z velké části neexcerpovaného materiálu nejen k preferované svobodnické genealogii2). I téma svobodnických starších, mezi nimiž vynikl rod Kletečků, by si zasloužilo závažnější zpracování, než je tento článek založený na úzkém segmentu pramenů.

Podle jedné z teorií pocházela svobodství z drobných šlechtických majetků3). Jejich největší počet byl v táborském podílu někdejšího Bechyňského kraje (zejména na Mladovožicku), v Kouřimském a Čáslavském kraji (hlavně na Voticku a Podblanicku). Zatímco v 16. století jich spíše ubývalo, po třicetileté válce jejich počet rostl. V souvislosti s realizovaným novým daňovým systémem se v polovině 17. století objevuje instituce svobodnických starších (die Ältesten, seniores, prefekti)4). Ti byli zřízeni fiskálním úřadem a tvořili pak prostředníky mezi ním a svobodníky v kraji. Do té doby nebyli svobodníci nijak organizováni. Starší bývali navrhováni i placeni svobodníky a schvalováni fiskálním úřadem. Mezi jejich hlavní povinnosti patřil řádný výběr daní, dohled nad pořádkem, zajišťování mimořádných služeb jako byly potahy a dodávky, zodpovědnost za odvod branců, hlášení o průběhu pozůstalostních řízení a majetkových změn vůbec a zhotovování smluv a testamentů5). Fiskální úřad čili komorní prokuratura vydávala pro starší instrukce. V některých záležitostech podléhali starší postátněným krajským úřadům, jejichž normálie jakož i zeměpanská nařízení byli povinni publikovat.

Svěřený obvod svobodnického staršího se nazýval krajská čtvrť (prefektura, quadrans). Ty zmiňuje instrukce z roku 1702, ale již roku 1683 je zaznamenáno, že svobodníci tří čtvrtí Bechyňského kraje byli povinni při opevňování Tábora v době tureckého nebezpečí sloužit dva dny s povozy a 8 dní pěší robotou6). Vymezení čtvrtí – v podstatě umělých administrativních útvarů – zůstává poněkud nejasné, protože i blízké svobodnické enklávy patřily někdy každá k jiné krajské čtvrti. V druhé polovině 18. století bylo přikročeno k jejich stálému pojmenování podle stávajícího staršího. Roku 1787 dostaly čtvrti jako korporace vlastní pečeť s říšským orlem a českým lvem7).

Jan Nepomucký Ignác Kletečka byl pokřtěn v Lukavci 7. května 1752 jako syn Františka Kletečky a Marie Magdaleny Kletečkové, ovdovělé Zemanové ze Salačovy Lhoty u Pacova8). Jeho rodiče byli spřízněni ve třetím stupni, proto jim před svatbou 28. ledna 1749 byl udělen arcibiskupský dispenz9). Jan Ignác měl jisté – patrně gymnaziální – vzdělání, němčinu musel ve své pozdější funkci dokonale ovládat. Jeho otec zemřel jako senior libertinorum roku 177510). Jan Ignác získal funkci staršího ihned poté ve velmi mladém věku. Bezpečně je doložen v matrice rokem 1779 a roku 1783, kdy zpracovával soupis Židů své I. čtvrti Táborského kraje, která pak byla označována jako Kletečkova11). Ve farnosti Lukavec a v Čáslavském kraji bylo příjmení Kletečka mezi svobodníky rozšířeno. V samotné Salačově Lhotě žily nejméně dvě rodiny. Jan Ignác držel dvůr čp. 1 a chalupu čp. 2312).

V Kletečkově funkčním období probíhaly přípravy k zavedení nového daňového systému. Zároveň docházelo k rozdělení soudní kompetence nad svobodníky mezi magistráty měst v kraji a fiskální úřad. Roku 1789 byl vyhotoven soupis svobodníků kvůli zjištění přesného počtu osob na svobodnickém majetku a evidenci dosud nezaknihovaných živností (chalup pro bezzemky a Židy, palíren, drasloven apod.)13). Po počátečních nesnázích dochází konečně mezi lety 1796-1800 k převodu svobodníků vlastnících nemovitost pod jurisdikci reorganizovaného zemského soudu14). Jan Ignác Kletečka byl 19. října 1795 patrně v souvislosti se zvýšenou potřebou kompetentního úřadování jmenován dekretem fiskálního úřadu vrchním starším pro svobodnické čtvrti Táborského, Kouřimského, Čáslavského a Berounského kraje15). Je doloženo, že disponoval pečetí II. čtvrti Čáslavského kraje16). Jeho funkce se od té doby nazývala vrchním úřadem svobodnickým (Freisassen-Oberamt). Můžeme předpokládat, že dále nebyl placen pouze svobodníky, ale i z vyšších míst.

Kletečka byl od roku 1773 ženatý s Johannou Moserovou z Chýnova (v některých zápisech je uvedena jako Dezortová)17). Z manželství se narodilo nejméně šest dětí: František Karel (1774), Maria Antonia Barbara (1777), Jan Evangelista (1780), Maria Theresia Karolina (1787), Marie Barbora (1789), Antonín Augustin (1794)18).

Roku 1797 zemřel v Obráticích, osadě u Smilových Hor, měšťan pražský a majitel svobodnických realit Jan či Johann Patzelt, svědek na Kletečkově svatbě a kmotr jeho dětí19). Kletečka zakoupil Patzeltův majetek, který sestával ze dvora čp. 1, chalup čp. 2, 3 a 9 a židovského domku čp. 14, a přesídlil do Obrátic20). Ač původem rolník, byl v některých zápisech díky funkci označován jako urozený pán. Jeho děti uzavřely stavu odpovídající sňatky: dcera Antonie se roku 1801 provdala za Václava Jana Krause, ředitele načeradeckého panství, jehož (zřejmě) příbuzný František byl aktuárem „oberamtu“21). Karolina si roku 1809 vzala Antonína Hoffmanna z rodu sklářských podnikatelů, držitelů sousední Těchobuze a dvora Talmberk; ti vešli ve známost tím, že zde hostili profesora Bernarda Bolzana22). Jan mladší Kletečka se oženil s Elisabethou Eißnerovou z Eisensteinu, rovněž z rodiny sklářů, majitelů hutě v nedalekém Slavětíně23). Ta zemřela roku 1816 po porodu syna Josefa a pochována byla v monumentální pohřební kapli rytířů Eisensteinů na pražských Olšanech24). Jan Ignác Kletečka zemřel 21. června 1826. Manželka Johanna jej přežila o deset let25).

Obrátice - stabilní katastr
Obrátice na plánu stabilního katastru z roku 1829 (dvůr má parc. č. 61)

Jejich syn Jan Evangelista Kletečka se podruhé oženil s Marií Leopoldinou Bohutínskou (1800-1882) z rodiny lesního správce v Dobříši. Z manželství se narodily děti Jan (Johann) Kajetán (1823), František Vojtěch (1825), Emanuel Štěpán (1826), Karel (1830), Anna Maria Johanna (1832) a Alžběta Maria Dorothea (1837)26). Již sotva v osmadvaceti letech byl dekretem zemského práva jmenován starším III. Vondrákovy svobodnické čtvrti Táborského kraje a po otcově smrti i I. čtvrti. Když opět vyvstala potřeba, stal se roku 1835 i vrchním starším všech svobodníků výše jmenovaných krajů27). Německy komunikoval naprosto samozřejmě, psal v ní větší část úřední korespondence, mj. i obyčejný přípis farářovi28). Roku 1849 končí feudální pořádky a úřad vrchního svobodnického staršího pozbývá smysl. Jan mladší zemřel 4. září 1863. Na rodinném hrobě ve Smilových Horách je jeho pamětní deska s uvedeným titulem a smutečními verši. Před náhrobkem jsou zbytky zřejmě dalšího pomníku či pomníků. V lapidáriu Husitského muzea v Táboře se nachází starší náhrobní deska Jana Evangelisty Kletečky s nápisem v gotickém písmu a s věnováním od syna Emanuela.

Rodinná hrobka Kletečků
Smilovy Hory, rodinný hrob Kletečkových (horní deska: Rodina Kletečkova, dolní deska: Jan Ev. Kletečka / vrchní starší král. svobodníků českých / narozen 5. pros. 1780, zemřel 4. září 1863)

Náhrobní deska Jana E. Kletečky
Husitské muzeum Tábor, starší náhrobní deska Jana E. Kletečky (Jan E / Kletečka / poslední vrchní starší / královských českých svobodníků / narozen 5. prosince 1780 / zemřel 4. září 1863 / Věnuje E. Kletečka říšský poslanec)

Z Janových potomků převzal obrátické hospodářství právě syn Emanuel Štěpán Kletečka. Vystudoval gymnázium v Jindřichově Hradci a filosofii v Praze. Působil jako úředník v Milevsku, Pelhřimově a Karlíně. V šedesátých letech 19. století se stal starostou mladovožického okresu, jímž byl s kratší přestávkou do smrti29). Od roku 1874 zastupoval staročeskou stranu v zemském sněmu, mandát pětkrát obhájil. Zvolen byl v kurii venkovských obcí (obvod Tábor, Mladá Vožice, Soběslav, Veselí). Od roku 1873 respektive 1879 zasedal v Říšské radě jako zástupce městské kurie. Zaměřoval se na národohospodářské otázky. Na mandát rezignoval roku 188230). Řada obcí jej jmenovala čestným občanem, mezi nimi roku 1884 i Smilovy Hory31). Býval i předsedou místní školní rady a protektorem různých spolků. Měl rovněž najaty dvory Slavětín a Řísnice, dohromady o výměře téměř 200 ha32). Zůstal svobodný a zemřel 21. srpna 189533). Na návsi ve Smilových Horách se nachází jeho pomník s již obtížně čitelným nápisem.

Pomník Emanuela KletečkySmilovy Hory, pomník Emanuela Kletečky na návsi (EMANUEL KLETEČKA / ŘÍŠSKÝ A ZEMSKÝ POSLANEC / OKRESNÍ STAROSTA ATD. / NAROZEN 26. PROSINCE 1826 / ZEMŘ. 21. SRPNA 1895 V OBRÁTICÍCH / PRACOVAL K DOBRU LIDSTVA / RÁD A NEZIŠTNĚ)

Rod Kletečků po meči nevymřel: Josef studoval v Praze práva a bydlel v podnájmu s nevlastním bratrem Janem, žákem patrně gymnázia. Později byl Josef konceptním praktikantem fiskálního úřadu34). Karel vystudoval pražskou polytechniku u profesora Karla Wiesenfelda. Pracoval ve firmě bratří Kleinů a později byl vrchním inženýrem schwarzenberského stavebního ředitelství v Českém Krumlově35). Je spoluautorem přestavby kostela sv. Martina v Sedlčanech. Zemřel 7. dubna 1907 v Litoměřicích. Od roku 1866 byl ženatý s Theresií Ritterovou. Jeho potomci žijí v českých zemích a užívají příjmení Kletetschka. Karlovi a Emanuelovi bratři Jan a František byli rovněž vrchnostenskými úředníky, soudě z údajů citovaného schematismu velkostatků.

Krátce držela obrátický dvůr Emanuelova sestra Anna Maria Johanna (†1896), provdaná za Jindřicha Kristiána Rotha (†1897), správce panství v České Kamenici36). Jejich synem a dědicem byl Jindřich Roth (*1865), který učiteli Mikušovicovi umožnil studovat materiály z archivu svobodnického úřadu, přesněji dnes nezvěstnou pamětní knihu. Rothovu domácnost vedla svobodná teta Alžběta Kletečková (†1911)37).

Je na místě zmínit osud písemné pozůstalosti rodu Kletečků a samotného obrátického dvora. Obojí je tristní. Roth dvůr později pronajímal. Od roku 1940 byli majiteli manželé Fabiánovi. Ještě v roce 1947 přešlo vlastnictví trhovou smlouvou na město Mladou Vožici. Rokem 1956 byl dvůr přepsán na stát, přesněji na zemědělský odbor ONV Pacov38). Nevyužívané budovy zchátraly. Nejlépe zachované jsou hospodářské objekty na západní straně dvora. Velká stodola a původní pořadí na východní straně prakticky zmizely. V severovýchodním rohu je torzo překvapivě nevelkého přízemního obytného stavení s do dvora obráceným rizalitem a dvěma vysokými cihlovými komíny. Původně bylo kryto sedlovou střechou. Ze vstupní síně se vcházelo do prostornějších místností napravo i nalevo, kde byl ještě jeden pokoj. Místnosti byly osvětlovány velkými okny s cihlovým ostěním. Proti vstupu se nacházela menší komora, z níž se sestupovalo do sklepa a přikládalo se zde do dvou kamen, z nichž se pravděpodobně teplo rozvádělo do obou místností, kde lze předpokládat kachlová kamna. V domě zdá se nebyla černá kuchyně a soudě z jeho skromných rozměrů je možné usuzovat, že o rodinu Kletečků pečovali nájemníci z domků patřících ke dvoru. V okolí jsou zbytky okrasné zeleně, mezi níž vyniká památkově chráněný dub letní. Dodejme, že v osadě mající roku 1840 14 čísel popisných zaniklo více domů, hlavně chalupy patřící ke dvoru39). Dochována je usedlost čp. 4, kde žil mj. Kletečkův kočí Bryxy (†1837)40). Dvůr je dnes v soukromých rukou.

Obrátice - dvůr Kletečkových
Obrátice, zdevastované obytné stavení dvora od jihovýchodu

Písemnosti zůstaly ve dvoře asi do padesátých let. Někteří současní badatelé se domnívají, že Kletečkův archiv sloužil jako depozice pro dokumenty listinné povahy svobodníků z okolí. Tomu by napovídala skutečnost, že písemnosti byly využívány právníky, petenty a žadateli o renobilitace41). Jejich větší část ale patrně tvořily úřední knihy a aktový materiál. Archiv byl po válce rozchvácen a zničen. Do okresního archivu v Táboře se přes pacovské muzeum a archivy v Pelhřimově, Telči a Jindřichově Hradci dostalo pouhé torzo. V padesátých a šedesátých letech po osudu písemností pátrali badatelé Rudolf Kryl a Josef Holejšovský42). Kryl: „Archiv vrchního rychtáře (sic!) Kletečky se zachoval až do 50tých let (20. stol.) v Obraticích beze škod, až po této době podléhal zkáze, ačkoliv na jeho bohatství a důležitost byli příslušní činitelé SÚA v Praze /Dr. Nuhlíček/ upozorněni. Málo pergamenů a archiválií bylo svezeno do Okresního archivu v Pacově, ale velká část padla v lihovaru za oběť plamenům pod kotli. Starými pergameny si v místech a okolí pošívali bačkory, jak se v Pacově vyprávělo. V padesátých létech tohoto století jsem sám osobně tuto věc na Pacovsku šetřil a shlédl…“43). Můžeme výše popsané údaje považovat za nadsazené, zvlášť co se týče materiálů na pergamenu. Nicméně existenci cenného archivu zaznamenal i spisovatel Ladislav Stehlík44). Současný fond Vrchní svobodnický úřad Obrátice obsahuje převážně daňové knihy a spisový materiál, z něhož část zřejmě nepochází přímo od Kletečků, a čeká na své archivní zpracování.

Napsal: Karel Vošta
(psáno pro Genealogické a heraldické listy)

Poznámky a zdroje
1) Twrdy, Franz Xaver: Pragmatische Geschichte der böhmischen Freysassen. Prag 1804; Müller, Václav: Svobodníci: pokus o monografii ze sociálních dějin českých 15. a 16. století. Praha 1905. Dále jmenujme několik regionálních studií např. od Jaroslava Vaniše a Vlastimila Holejšovského.
2) Mezi častěji využívané fondy náleží Knihy svobodnické, Desky zemské a berní katastry. Množství údajů je rozptýleno ve fondech Stará a Nová manipulace, Česká finanční prokuratura a Zemský soud.
3) S odkazem na Augusta Sedláčka Cikhart, Roman: Minulost Táborska. Tábor 1946, s. 18-19.
4) Twrdy, c. d., s. 73.
5) Tamtéž, s. 74-76.
6) Tamtéž, s. 74 a 178; Slavík, František Augustin: Panství táborské a bývalé poměry jeho poddaných. Tábor 1884, s. 99, pozn. 1.
7) Twrdy, c. d., 76-77.
8) Státní oblastní archiv Třeboň (dále SOA), Sbírka matrik Jihočeského kraje, Farní úřad (dále FÚ) Lukavec, matrika NOZ 1728-1755, fol. 201r. Všechny matriční údaje dostupné online.
9) Tamtéž, fol. 137-138.
10) SOA Třeboň, FÚ Lukavec, matrika NOZ 1756-1785, fol. 130v.
11) Podepsán jako Johann Ignaz Kletetschka m. p. freisässelich Eltister und Contribuirter. Ebelová, Ivana a kol.: Soupis židovských familiantů v Čechách z roku 1783, svazek 2. Praha 2010, s. 296-298.
12) Twrdy, c. d., s. 229.
13) Burdová, Pavla: Seznamy svobodníků z konce 18. a počátku 19. století. Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, roč. 20, 1979, s. 209-210.
14) Twrdy, c. d., s. 86-89.
15) Roth, Jindřich – Mikušovic, Karel: K dějinám svobodníků. Kraj kalicha, roč. 6, č. 8, 1929, s. 110.
16) Cikhart, Roman: Svobodnické rody na Táborsku v 18. stol. Jihočeský sborník historický, roč. 3, 1930, s. 54.
17) SOA Třeboň, FÚ Chýnov, matrika oddaných 1771-1786, pag. 279.
18) Tamtéž, FÚ Lukavec, příslušné zápisy v matrikách NOZ 1756-1785 a narozených 1784-1831.
19) Tamtéž, FÚ Smilovy Hory, matrika NOZ 1785-1811, pag. 37.
20) Roth – Mikušovic, c. d., s. 110.
21) SOA Třeboň, FÚ Smilovy Hory, matrika NOZ 1785-1811, pag. 26.
22) Tamtéž, pag. 27.
23) SOA Praha, Sbírka matrik a průvodní listinný materiál: Středočeský kraj, FÚ Načeradec, matrika oddaných 1784-1818, pag. 47 (původně 93).
24) SOA Třeboň, FÚ Smilovy Hory, matrika narozených 1812-1835, fol. 26v-27r; matrika zemřelých 1812-1864, fol. 11v-12r.
25) Tamtéž, matrika zemřelých 1812-1864, fol. 43v-44r; fol. 173v-174r.
26) Tamtéž, matrika narozených 1814-1835, příslušné zápisy.
27) Roth – Mikušovic, c. d., s. 110. V krajích mimo zmíněné čtyři byl počet svobodníků zanedbatelný.
28) SOA Třeboň, FÚ Smilovy Hory, matrika NOZ 1785-1811, pag. 36, vložený list.
29) Lišková, Marie: Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913. Praha 1994, s. 141.
30) Viz heslo na Wikipedii: https://cs.wikipedia.org/wiki/Emanuel_Kletečka; Národní politika. Roč. 13, č. 232, 1895, s. 1.
31) Státní okresní archiv Tábor (dále SOkA), Archiv školy Smilovy Hory, Památní kniha obecné školy v Horách Smilových 1880-1940, s. 19.
32) Procházka, Johann F.: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen zugleich Adressenbuch sämmtlicher bei demselben angestellten Beamten, des Forstpersonals u. s. w. Prag 1891, s. 369-370.
33) SOA Třeboň, FÚ Smilovy Hory, matrika zemřelých 1879-1905, fol. 83v. Tamtéž i úmrtí svobodné Johanny Kletečkové (84), těžko do rodové genealogie zařaditelné.
34) Národní archiv Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 455, obraz 524. Dostupné onlineSchematismus des Königreiches Böhmen für das Jahr 1842. Prag 1842, s. 48.
35) NA Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 269, obraz 675; SOA Třeboň, FÚ Smilovy Hory, matrika zemřelých 1859-1880, fol. 130v; Procházka, Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen…, s. 530; VLČEK, Pavel a kol.: Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha 2004, s. 312.
36) SOA Třeboň, FÚ Smilovy Hory, matrika oddaných 1856-1867, fol. 39v.
37) SOkA Tábor, Okresní úřad Tábor I, sčítání lidu 1900, Obrátice, fol. 1. Dostupné online; SOA Třeboň, FÚ Smilovy Hory, matrika zemřelých 1905-1914, fol. 69.
38) Katastrální úřad pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Tábor, pozemková kniha Smilovy Hory, knihovní vložka B, s. 731.
39) Sommer, Johann Gottfried: Das Königreich Böhmen: Statistisch topographisch dargestellt, Band X. Prag 1842, s. 297.
40) SOA Třeboň, FÚ Smilovy Hory, matrika zemřelých 1812-1864, fol. 173v.
41) Viz následující poznámka.
42) Holejšovského zpráva je součástí fondu, resp. spisu o fondu Vrchní úřad v SOkA Tábor.
43) Za text děkuji panu Mgr. Aloisi Sassmannovi.
44) Stehlík, Ladislav: Země zamyšlená, díl 2. Praha 1986, s. 223.

© 2018 svobodnici.cz

Veškerý autorský obsah tohoto webu je právně doložitelným vlastnictvím autora projektu svobodnici.cz a jeho spolupracovníků.
Jakékoli kopírování a šíření bez jejich písemného souhlasu je zakázáno!